Jak bys zhodnotila mistrovství světa z pohledu českého týmu a jeho umístění?
Myslím, že třinácté místo je vzhledem k tomu, jakou jsme měly skupinu, skvělý výsledek. Asi nejlepší, který jsme mohly vybojovat. Zároveň si myslím, že kdybychom měly jiný los, některé týmy, které skončily před námi, bychom klidně mohly porazit. Největší posun ale vidím v tom, že jsme dokázaly fyzicky držet tempo celý zápas a na konci nám výrazně nedocházely síly. Potřebujeme hlavně zlepšit práci s lakroskou a zakončení. Celkově ale máme určitě na čem stavět a myslím, že jsme ukázaly, že se můžeme měřit i s kvalitními týmy.

Byla jsi spokojená se svými výkony na šampionátu?
Vcelku ano. I když samozřejmě byly věci, ve kterých jsem chtěla být lepší. Pro mě jako brankářku byly hodně specifické hlavně střely proti Japonsku, Izraeli a Filipínám, protože byly úplně jiné než ty, na které jsem zvyklá z evropského lakrosu. Snažila jsem se tomu co nejvíc přizpůsobit, i když to pro mě bylo mnohokrát těžké a hodně střel pak skončilo gólem. Každý chycený míč pro mě měl velkou cenu a zároveň jsem si vlastně trochu „ochutnala“, jaký lakros mě teď pravděpodobně čeká v USA.

Jak se ti líbilo celé MS s šestnácti nejlepšími týmy? Navíc v Tokiu?
Byla to určitě další velká zkušenost. Tentokrát jsem dostala v bráně víc prostoru než na mistrovství světa v USA 2022 , takže jsem si toho mohla na hřišti o něco víc zažít. Na naše zápasy jsme měli většinou opravdu dobré podmínky a počasí nám přálo. A protože mistrovství bylo poměrně dlouhé, měly jsme i možnost poznat Tokio a japonskou kulturu, což bylo skvělé a přineslo nám to spoustu nových zážitků i mimo hřiště.

Za pár dní už tě čeká jiné dobrodružství. Jak se těšíš na angažmá v USA v Division I?
Určitě se těším moc, ale zároveň mám i trochu obavy, protože jsem ještě nikdy nebyla takhle daleko a na tak dlouhou dobu pryč. I když se v září na chvíli vrátím na Ken Galluccio Cup, pořád je to pro mě velký krok. Hodně mi s celým zařizováním pomáhá usFutures a hlavně Irena Gillarová, které jsem za to opravdu moc vděčná. Nebýt jí, tak vůbec nevím, jak bych všechno zařizovala a jestli by se to vůbec povedlo. Zároveň mám skvělého trenéra, který mi se vším pomáhá i teď a snaží se mi přechod co nejvíc usnadnit. V úterý 18. srpna už odlétám, takže už je to opravdu tady.

Co víš o Lindenwood University v Missouri a jaká s nimi byla zatím komunikace?
O Lindenwoodu toho zatím nevím úplně moc. Vím, že je to historická univerzita založená už v roce 1832, má krásný kampus a jejich sportovní program je na úrovni NCAA Division I. Komunikace byla většinou v pohodě, jen občas byly e-maily trochu zmatené a nebylo jasné, co se mě týká. S tím mi ale hodně pomáhal trenér, se kterým jsem komunikovala nejvíc.

Tušíš, co tě tam čeká?
Už v Japonsku mi od trenérů bylo naznačeno, že takhle nějak bude vypadat i lakros v Americe. Hlavně střely jsou tam úplně jiné, než na jaké jsem zvyklá, takže jsem si to mohla trochu vyzkoušet už na mistrovství. Od svého trenéra taky vím, že mě čeká mnohem víc tréninků, vlastně celý týden, což pro mě bude určitě velká změna.

Už na začátku listopadu čeká českou reprezentaci další výzva, ME v sixes a zároveň první část kvalifikace na OH. Jak se těšíš na tuhle etapu?
Samozřejmě se těším moc. Když se nám kvalifikace povedou, pojedeme na olympiádu. Myslím si, že to by byl pro nás všechny splněný sen. Lakros přece jen není na olympiádě pokaždé a teď, když je tam zařazený, může to být třeba první a zároveň poslední šance se na tuhle akci dostat. Takže doufám, že se nám v listopadu kvalifikace podaří a uděláme další krok směrem k olympiádě.

Foto: World Lacrosse