
Ještě před necelými dvěma týdny hrála Veronika Tilšerová boxlakrosovou soutěž v Kanadě, její bratr Matouš doléčoval zranění nohy, aby stihnul evropský šampionát. Nyní oba hrají na velkém turnaji v Praze. Navzájem se podporují a sledují a možná dojde i na uzavření nějaké sázky.
Když hráli v uplynulých dnech Češi, byla Veronika v hledišti. U zápasů domácí reprezentace žen zase podporoval svou sestru Matouš. Potkávají se na jednom ME, navíc na domácím. „Určitě je to ojedinělost. Pro nás je to speciální a myslím, že si mistrovství od začátku oba užíváme,“ líčí reprezentační obránce.
Jeho sestra, která je často na face off a také sbírá body v útoku, souhlasí. „Je to speciální a jsem strašně ráda, že ho můžu vidět hrát. A on snad taky. Je skvělé, že se můžeme podporovat navzájem.“
Právě fakt, že se hraje v Praze před vlastní rodinou a kamarády, je pro Matouše i trochu svazující. „Cítím se pod tlakem, i když to má člověk už zažité třeba z Memoriálu Aleše Hřebeského. Ale mistrovství je určitě výjimečné. Tím, že člověk tady má rodinu. My si navíc chodíme fandit vzájemně na zápasy. Třeba i další hráči a hráčky z reprezentace,“ popisuje nevšední situaci.

Podpora je v hledišti znát, ovšem žádné extra sázky zatím neproběhly. „Hecování probíhá, ale ne nějak výjimečně. Vídáme se, bavíme se, jak o zápasech, tak o věcech okolo. Podporujeme se a hecujeme navzájem. Extrémní sázky ale zatím nemáme,“ zmiňuje Matouš a jeho sestra hned s úsměvem dodává: „Zatím jsme ji neuzavřeli, možná k tomu dojde později.“
Veronika hrála v posledních týdnech se spoluhráčkou z národního týmu Markétou Čekalovou v Kanadě boxlakrosovou ligu v dresu Silvertips Major Female Lacrosse. „Byly jsme v komunikaci s trenéry, telefonicky nebo přes zprávy jsme si říkaly, co budeme hrát a řešily jsme i taktiku. Připravovaly jsme se tam na mistrovství také individuálně. Určitě mi i zápasy v Kanadě pomohly směrem k šampionátu. Tým je tam skvělý, i trenéři nám hodně pomohli. Pak nám i psali, že se budou dívat na naše zápasy a budou nám fandit,“ líčí zkušenost Veronika.

To Matouš měl poslední týdny jiné starosti. „Já se před měsícem a půl zranil na zápase a od té doby viselo ve vzduchu, zda se stihnu do mistrovství uzdravit. Myslím, že jsem udělal první, poslední pro to, aby se to povedlo. Jsem hrozně rád, že si tady můžu zahrát a že jsem o mistrovství nepřišel.“
Text: Pavel Urban / Foto: Eliška Krátká, Kateřina Hrubá