Měla skvělou basketbalovou kariéru, hrála v zahraničí a úspěšně reprezentovala i Česko v dresu národního týmu. Například na domácím mistrovství světa v roce 2010 v Karlových Varech byla u toho, když český výběr dosáhl na senzační stříbro.

Mohla se tak vcítit do boxlakrosových reprezentantek, které prožívají také velký šampionát před vlastními fanoušky. „Holky obdivuji, protože jsou vesměs velmi mladé a hrát domácí mistrovství v jakémkoliv sportu je vždycky čest a člověk cítí tlak. Třeba od rodičů, kteří sedí hned za střídačkou. Je tam ale i očekávání. Možná od svazu, možná ho mají hráčky samy od sebe. Pamatuji si na tohle všechno i z Karlových Varů. Na druhou stranu bylo fandění lidí velmi pozitivní. Byli to právě fanoušci, kteří nás dohnali až k tomu úspěchu,“ říká Burgrová.

Sama seděla v Radotíně přímo za střídačkou a mohla tak vnímat atmosféru. Zapojila se také aktivně do fandění. „My jsme tehdy hrály na zimním stadionu, takže tam bylo více místa mezi námi a diváky. Nicméně, když je hala zaplněná, vnímáte spíše hluk než jednotlivé příkazy. Možná někdy nevnímáte ani samotného trenéra,“ zmiňuje rodačka z Hradce Králové.

Českým boxlakrosovým reprezentantkám drží palce i pro zbytek šampionátu. „Přála bych jim, aby získaly spoustu zkušeností. Aby měly radost z předvedené hry a zažily si emoce, které ke sportu patří. Ať už to je radost z vítězství, ale i umět přijímat prohry. To je také velmi důležité. Naučit se, jak se rychle oklepat a zase vstoupit do dalšího zápasu,“ vyjmenovává.

Při studiích v USA viděla fieldlakros a přišel jí zajímavý. Boxlakros však nyní Burgrovou zaujal ještě více. „Překvapil mě tím, jak je intenzivní. Že má blíž k hokeji nebo i basketbalu. Tím, jak se hraje na menším hřišti s více kontakty, je to opravdu zajímavý sport,“ uvádí žena, která znala právě z basketbalu některá pravidla, jako je třeba útočný čas. „Člověk se v tom rychleji zorientuje a je méně ztracen, takže to bylo fajn,“ usmála se Burgrová.

Dva roky po zmíněném MS v Karlových Varech se s českou basketbalovou reprezentací podívala i na olympijské hry do Londýna. Tam skončily Češky sedmé. Podobnou zkušenost by přála zažít i české lakrosové reprezentaci v sixes pro OH 2028 v Los Angeles. „Doufám, že se holky na olympiádu dostanou. Mají skvělou příležitost reprezentovat svojí zemi na události, ke které mnozí sportovci a sportovkyně vzhlížejí jako k vrcholu kariéry. Moc bych jim to přála. Tam to není už jen o sportu, ale i o lidských příbězích a myslím, že mají možnost napsat i ony silné příběhy.“

Z pozice předsedkyně Komise rovných příležitostí ve sportu Českého olympijského výboru je často na různých sportovištích, akcích a besedách. Ve sportovní diplomacii se snaží, aby každý jedinec dosáhl maxima svého potenciálu. „Ať už je to žena, muž, nebo ať přichází z jiné země, z nějaké menšiny. Případně má horší finanční či sociální postavení. Chceme zkrátka pro společnost, abychom byli schopní z každého jedince vymačkat co nejvíc,“ dodává Burgrová.

Text: Pavel Urban / Foto: Eliška Krátká