„Válka všechno změnila,“ říká Demediuk. „Před čtyřmi lety jsme měli na Ukrajině 18 týmů v různých věkových kategoriích. Mívali jsme ligu. Kvůli válce mnoho rodin, včetně těch, co trénovaly, uteklo, kluby se rozpadají. Spousta tahounů lakrosu na Ukrajině byla odvedena do armády. Chybí nám trenéři, a proto zapojujeme mladé. Snažíme se ale lakros držet, a proto jsme do Česka děti přivezli,“ pokračuje Demediuk.

V průběhu pobytu vedle tréninku s libušskými lakrosisty navštívili ukrajinští hráči centrálu České obce sokolské – Tyršův dům a historické centrum Prahy. Páteční deštivé počasí po návratu do sokolovny nikoho z nich neodradilo od společného tréninku na hřišti. Pro děti z Ukrajiny to bylo vůbec první setkání s boxlakrosem, protože doma hrají jen olympijskou verzi sixes.

Tu si měly možnost zahrát v sobotu v Radotíně v rámci tamního Sportfestu a odnesly si z něj třetí místo a velkou radost. V Radotíně se ještě přesunuly do boxlakrosové arény, kde sledovaly zápasy 2. boxlakrosové ligy a semifinále Národní boxlakrosové ligy (NBLL).

Všechny děti si při něm vzpomněly na svého oblíbeného trenéra Nazariie Panina, který s nimi nemohl přijet. „Na Ukrajině je to teď tak, že kdo dosáhl věku 23 let, je považován za potenciálního vojáka a na odjezd ze země musí dostat speciální povolení. A náš hlavní trenér dětí, který chtěl přijet do Česka, toto povolení i přes zvací dopis nezískal,“ vysvětlil Demediuk.

V neděli čekaly ukrajinské děti vůbec první boxlakrosové zápasy. Prvenství se však týkalo i T. J. Sokol Libuš, protože se poprvé odehrál boxlakrosový turnaj právě na Libuši. Jednalo se o přátelskou akci zorganizovanou právě při příležitosti této návštěvy. Zapojily se čtyři týmy s dětmi v kategorii do 12 let.

Vedle LCC Radotín a Jižního Města změřil ukrajinský tým síly i s libušskými začátečníky hrajícími v JBLL v Mix týmu, takže dorazili i hráči z Plzně, Jílového u Prahy a Malešic. Turnaj vyhrál tým z Jižního Města, následován celkem z Radotína. Ukrajinským dětem se podařilo porazit Mix tým, a tak si domů odvážel další diplom za 3. místo.

„Mám radost z našich dětí, myslím, že dovednosti s lakroskou mají velmi dobré, i přes všechny komplikace,“ říká o trénincích v době války Demediuk. „Děti smíme trénovat jen ve škole, protože několikrát denně zaznívají sirény a povinností trenérů je zajistit jejich přesun do krytu. Školy jsou na tyto situace připravené. Stejně složité je to s náborem. Děti se nadchnou při ukázce, ale nikdy nevíte, když je pozvete na trénink, jestli se pak opravdu zrealizuje.“

Podvečerní nedělní program ještě pokračoval v turnajovém duchu. Výprava se přesunula do Radotína na finále NBLL, kde byla oficiálně uvítána v průběhu zápasu a děti dostaly trička s logem CZ LAKROS. Po večeři zajištěné LCC usedly do autobusu a vypravily se zpět do válkou zmítané země s vděčností za krásné chvíle strávené v Česku.

„Ani nevím, jak vyjádřit, jak moc jsme vděční za všechnu péči a přijetí v těchto čtyřech dnech, je to neuvěřitelné. A ta chvíle, kdy byly děti pozvané na hřiště v průběhu finále NBLL, byla nádherná. Moc všem děkujeme,“ říká Pavlo Chornyi.

Velké poděkování za podporu této akce, která přinesla ukrajinským sportovcům mnoho radosti, patří MČ Praha – Libuš, T. J. Sokol Libuš, TJ Sokol Radotín, České lakrosové unii, České obci sokolské, farníkům z pražského Chodova a všem dobrovolníkům a dárcům nejen z mnoha dalších lakrosových klubů.

Text: Lívia Šavelková / Foto: T. J. Sokol Libuš, NBLL