Mohla bys přiblížit svou lakrosovou kariéru, od hráčských let na univerzitě až po přechod k trénování?
S lakrosem jsem začala na střední škole a měl jsem to štěstí, že jsem dostala příležitost hrát na University of Florida. Měla jsem několik skvělých trenérů, jako jsou Amanda O’Leary, Reggie Thorpe nebo Nicole Levy, kteří mě inspirovali, abych se dala na trenérskou dráhu. Po dokončení střední školy mi nabídli, zda bych během magisterského studia nechtěla pracovat jako asistentka. Bavilo mě to natolik, že jsem se chtěla angažovat i dál. Pak jsem se zapojila do Druhé divize (D2) a nyní pomáhám trénovat tým Florida Southern, který letos vyhrál národní šampionát v D2.

Jaké nejdůležitější poznatky sis z tohoto prostředí odnesla a uplatňuješ je na mezinárodním poli?
Při trenérské práci v USA jsem se naučila myslet se zaměřením na vítězství, posouvání laťky výš, zvyšování standardů a očekávání. Vždyť vítězství je velká zábava. To řekne asi každý, ale myslím, že pro vítězství jsou velmi důležité i nejmenší detaily. Něco tak jednoduchého jako sebraný odražený míč znamená, zejména v sixes, další držení míče, třeba i další gól a potenciálně také šanci na vítězství v zápase. Právě fakt, že bereme tyto drobnosti velmi vážně, z nás dělá konkurenceschopný tým.

Jak vznikla příležitost trénovat českou ženskou reprezentaci?
Moje máma pochází z Československa a když jsem hrála na univerzitě, moji trenéři mi pořád říkali, abych se ozvala a zkusila hrát za český národní tým. Nakonec se ukázalo, že máma má slovenské občanství, takže by to nešlo. Po dokončení studia jsem se ale do Česka ozvala a přišla mi odpověď, že mají zájem dozvědět se více. Spojila jsem se s Barbarou Bažantovou i Tierney Larson, aby zjistily, jestli bych se jim hodila. S Tierney jsme si zavolaly přes Zoom, což bylo naše první setkání. Jakmile výkonný výbor hlasoval a schválil mě jako asistentku, měla jsem možnost se s Tierney a s Kateřinou Hlavsovou trochu lépe seznámit. Myslím, že my tři spolu vycházíme opravdu dobře. Hodně k nim vzhlížím a myslím, že jejich odlišné styly doplňují ten můj.

Kdybys měla stanovit jeden dlouhodobý cíl pro českou reprezentaci, jaký by to byl?
Slovo, které bych použila, je disciplína. Pro mě to znamená dbát na to, aby se odvedla práce navíc a aby se zmíněné detaily dělaly správně. Kondiční příprava, týmová spolupráce, i když se nikdo nedívá. Chci, abychom byly týmem, jakým jsme ještě nikdy nebyly. Bude to ale vyžadovat právě tu disciplínu. Chci se ujistit, že jim dávám správná cvičení a rady, ale hráčky musí odvádět práci v pozadí a dbát na to, abychom se každý den zlepšovaly. Ať už máme trénink, nebo ne.

Měla jsi příležitost trénovat ženský tým LCC Girls na turnaji Ken Galluccio Cup, ale účastnila ses také reprezentačních tréninků. Co bylo tvým hlavním úkolem za ten týden, co jsi byla v Praze?
Mým hlavním cílem bylo holky poznat. Je zřejmé, že spousta z těch radotínských bude v národním týmu, a já jsem chtěla začít budovat vztahy. V rámci Ken Galluccio Cupu jsem se chtěla zaměřit na to, abychom měly větší kontrolu nad vhazováním, což dodává týmu větší sebevědomí. Tři dívky, které se o vhazování staraly, odvedly úžasnou práci. V útoku jsem chtěla, abychom si vytvářely dobré střelecké pozice. Dbát na to, abychom hrály kreativně, neházely hned první přihrávku a pracovaly na rozestavení. Připravovaly spoluhráčky na úspěšné zakončení a nedržely se striktně herního plánu. V obraně zase bylo cílem hlídat, co dělá ofenziva soupeře. Takže třeba vystoupit, jít do kontaktu, být fyzicky trochu agresivnější a zajistit, abychom soupeřky posouvaly tam, kam chceme.

Vzhledem k tomu, že herně pocházíš z amerického univerzitního systému, jaké jsou tvoje první dojmy ze stylu hry, pracovní morálky a sportovního potenciálu českých lakrosových hráček?
Je to rozhodně jiné. Myslím, že Češky hrají s takovou pokorou a vděčností, že je pro mě radost je trénovat. Týmová kultura je nesrovnatelná. Mají mezi sebou skvělý vztah, pořád se smějí, navzájem se chválí a zdá se, že jsou všechny kamarádky.Velmi na mě zapůsobila úroveň hráček a intenzita na tréninku. Nebojí se být velmi soutěživé, ale neberou si to osobně. Když jsem se připojila k reprezentačnímu týmu a mluvila s ostatními trenérkami, šlo hlavně o to, abychom nehrály stylem, který se snaží napodobovat USA. Myslím, že snaha hrát velmi český styl lakrosu bude naší výhodou.

Text: Sára Sverenyáková / Foto: Martin Bouda, archiv Elizabeth Harrison